bydliti, bydleti ned. (3. mn. í-, -ejí, rozk. -li, min. -lil, -lel, přech. přít. -le, -leje) mít příbytek; přebývat, sídlit, obývat: b. v Praze, na vesnici, v rodinném domku, v podnájmu, v prvním poschodí; b. s někým pod jednou střechou společně ○ předp. o-, za-, za- se; → nás. bydlívati ○ předp. za-, za- se