céva, -y ž. (2. mn. cév) trubice v živočišném těle, kterou proudí krev n. míza: kornatění cév; mízní cévy; bot. trubicovitá buňka tvořící dřevní část vodivého pletiva rostlin, rozvádějící vodu a v ní rozpuštěné nerostné látky; → zdrob. cévka v. t., cévička, -y ž.