cíl, -e m. (mn. 6. -ech, 7. -i) 1. místo n. předmět, k němuž směřuje pohyb někoho n. něčeho, jehož se někdo snaží dosáhnout: c. cesty, pouti, pochodu; c. útoku; doběhnout do cíle; dorazit k určenému cíli; být první v cíli; c. střelby terč; střílet, trefit do cíle; chybit se cíle; voj. operační, strategický, taktický c. 2. závěr, k němuž směřuje nějaké konání, snažení: c. práce, výroby; c. boje, taktiky; politické, výchovné cíle záměry, úmysly; vysoké, špinavé cíle; c. života, umění účel; sledovat osobní cíle; klást si, vytknout si za c.; jít za svým cílem metou; dospět k cíli; dosáhnout, dojít svého cíle; být u cíle; minout se cíle, s cílem; k tomu cíli za tím účelem: → expr. zdrob. cíleček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): sloužit pomíjivým c-ům