cíliti ned. (3. mn. -í, rozk. cil) 1. (na koho, co) mířit (střelnou zbraní): c. na pohyblivý cíl; cílení dělostřelby 2. kniž. (kam) směřovat: c. k břehu; přen. úmysly cílící k všeobecnému prospěchu; cílil k tomu, aby...; necílilo se za exotismem (J. Čap.) ○ předp. do-, za-