cíp, -u m. (6. j. -u) 1. špičatý konec n. roh něčeho (zprav. něj. tkaniny): c. šátku, zástěry, kapesníku; c. kabátu, límce; c. koberce, peřiny; c. měsíce; přen. poodhrnout c. tajemství, záhady poznat část 2. výběžek pozemku, krajiny ap. tvořící roh, špičku: c. pole, louky, lesa, země; skalnatý c. ostrova; c. náměstí; → zdrob. cípek, -pku (6. mn. -pcích), cípeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: přen. c. života, vzpomínky, myšlenky kousek