cech, -u m. (6. mn. -ších) (z něm.) 1. (v době feudalismu) stavovská organizace mistrů a tovaryšů téhož řemesla: c. sladovníků; řeznický, kamenický c.; přijetí do cechu; přen. žert. druh lidí, které něco spojuje (např. zaměstnání, věk aj.): novinářský c.; c. starých mládenců; příslušníci mokrého cechu pijáci 2. podn. hosp. výrobní útvar závodu, jsoucí zároveň základní jednotkou řízení výroby uvnitř závodu: mechanický, montážní c.; plán cechu †3. útrata za pití a jídlo v hostinci ap.: vyrovnat svůj c.