celek, -lku m. (6. mn. -lcích) jasně samostatný útvar (úplný a v sobě uzavřený), který může zahrnovat více jednotlivin, částí něčím spojených, nějak na sobě závislých (op. část): je třeba vidět c., ne jeho části; vytvořit c.; skloubit v c.; každá částečka celku; dílčí celky; organický, přirozený c.; vystupovat navenek jako c.; vznikl nesourodý c.; nedílný c.; národní, společenský, státní c.; soběstačný hospodářský c.; větný c.; zájem, prospěch celku; být na újmu celku; přečti to teď ještě v celku najednou; zůstalo to zatím v celku nerozděleno; šaty v celku (ne sukně a blůza zvlášť); v. též vcelku, celkem