centrální příd. (z lat.) 1. položený ve středu, ke středu se vztahující: c. Evropa střední; hist. c. mocnosti ústřední (v první světové válce Rakousko-Uhersko, Německo, Bulharsko, a Turecko); bot. c. jádro ležící ve středu zárodečného vaku; geom. c. promítání středové; fyz. c. pohyb středový, dostředivý n. odstředivý; archit. c. stavba mající zprav. kruhový n. mnohoúhelníkový půdorys, takže všechny pohledové osy jsou vyrovnány 2. tvořící ústředí, centrum, z ústředí, z centra vycházející; ústřední: c. postavení; c. vláda, orgán, svaz; c. problém; c. ředitel (též zpodst. ob. centrální, -ho m.); c. řízení; c. topení (poněk. zast.) ústřední; anat. c. nervstvo ústřední; geol. c. zemětřesení středové, s otřesy vycházejícími z jednoho bodu; → přísl. centrálně: c. řešit; c. řízené hospodářství; → podst. *centrálnost, -i ž.