chán, -a m. (1. mn. -ové) (z tur.) hist. titul tureckého n. mongolského náčelníka n. vládnoucího knížete (též součást osobních jmen, např. Čingischán, Kublajchán): tatarští ch-ové; krymští ch-ové; chánský příd.: ch-á říše; → podst. chánství, -í s. chanát