chór (*chorus [chó-]), -ru m. (6. j. -u) (z řec.) 1. v řecké tragédii místo vyhrazené pro tanec; sbor tanečníků a pěvců na něm vystupujících; tanec a zpěv tohoto sboru 2. kniž. sbor zpěváků; řidč. skladba (zprav. vážná, velebná) zpívaná tímto sborem: zpěv chóru; nebeský ch. andělů kůr; chórem děti zpívají hymnu (Mrš.) sborově; poutníci vpadli plným chórem do jeho (vůdce) noty (Něm.); hymnický ch. na oslavu přírody; přen. ch. ptactva; ch. zvonů; hlučné chóry vojenské hudby (Havl.) *3. sbor, skupina lidí: apoštolský ch.; chorus tančících (Ner.) 4. círk. v klášterním chrámu prostranství při hlavním oltáři vyhrazené pro řeholníky 5. vyvýšená prostora pro varhany, zpěváky a hudebníky; kůr, kruchta; → zdrob. *chórec, -rce m. (Preis.); — chórický v. t., chórový v. t.