chůze, -e ž. 1. činnost toho, kdo jde, chodí; jítí, chození: zahřát se chůzí; ch. do kopce ji unavovala; opírat se o někoho při chůzi; postačit někomu v chůzi; je to ch. po tom světě (Čel.); ch. s medvědem lid. masopustní zvyk obcházení dědiny s maškarou představující medvěda 2. způsob chození: mít lehkou, těžkou, pěknou chůzi; poznat někoho po chůzi; těl. ch. po špičkách, po patách, v podřepu, ve výponu; sport. jedna z lehkoatletických disciplín: ch. závodní, závod v chůzi na 10, 20, 50,... km 3. poněk. zast. pochůzka; cesta: měl mnoho chůzí po kraji (Podl.); mít před sebou dlouhou chůzi; → zdrob. †chůzka, -y ž.: s milenkou milá mi ch. bývá (Čel.); ch. k úřadu (Hol.) cesta