Hethit [chetyt], Chetit, -a, řidč. Chetita, -y m. (1. mn. -é) příslušník indoevropského kmene, kt. sídlil v 2. tisíciletí př. n. l. ve střední části Malé Asie; hethitský, chetitský příd.: h-á říše, civilizace; h. jazyk