chlapík, -a m. (6. mn. -cích) 1. člověk (n. jiný tvor) mající náležité vlastnosti (zdatnost, odvážnost, dovednost, zdraví) ve velké míře; chlapák, chlap: jsou tam samí ch-ci; jsi ch.!; poctivý ch.; je ve svém oboru ch.; šikovný ch.; to je čertův ch.!; ob. už je zas ch. zdráv, zdráva 2. expr. muž vůbec: objevil se tam nějaký neznámý ch.; černovlasý ch.; co chtěl ten ch.? 3. nář. mladý, svobodný muž, hoch; → zdrob. chlapíček v. t.