chlap, -a m. 1. expr. muž, zprav. vyspělý a silný; mužský: to vydržíš, jsi přece ch.; ch. jako hora; jsem starý ch.; jednáme jako ch. s chlapem; kouří (žena) jako ch.; to je práce pro chlapy, ne pro ženské 2. ob. expr. muž vůbec, (zvl. v kladném smyslu) muž řádný, zdatný, statečný, spolehlivý; muž, mužský, chlapík; hanl. muž povahy špatné, jednající nepěkně; darebák, ničema: je to (dobrý) ch.; poctivý ch.; co tam ti chlapi dělají!; – drzý ch.; co chtěl ten ch.?; mizerný ch.; ty chlape! kamarádské n. vyčítavé oslovení (v důvěrném styku mezi muži) 3. ob. zhrub. muž, mužský (v protikladu k ženě): ta to s chlapy umí; má se svým chlapem jen trápení †4. poddaný, nevolník: po nevolné zemi s pány, chlapy (Čech) 5. nář. (bez citového zabarvení) dospělý muž, ženatý muž: chlapi postávali pohromadě, svobodní laškovali stranou (Herb.); — srov. chlop