chlum (*chlom), -u m. (6. j. -u) 1. menší kopec, vrch, zprav. zalesněný: úbočí chlumu; táhlý, zalesněný ch.; oblé chlumy poseté háječky (K. Čap.); mohutné chlomy (Heyd.) 2. zř. zast. vrchol: vrch, na jehož chlumu starý javor stál (Zey.); přen. nadšení dospělo chlumu (Šmil.); → zdrob. chlumek (*chlomek, Jir., *chloumek, Maj.), -mku m. (6. mn. -mcích); → expr. zdrob. chlumeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)