chobot, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. trubkovitě protažené ústrojí dýchací (např. u slona) n. ústní (např. u hmyzu) 2. prostor n. věc připomínající tvarem chobot: ch. ulice, rybníka; lesní ch.; bot. úzký hluboký zářez do listu (např. u filodendronu); zeměp. úzký a dlouhý mořský záliv; meteor. svislá válcovitá část mraku směřující k zemi, tvořící osu vírové smrště; voj. zadní část lafety, kterou se dělo při výstřelu opírá o zem a kterou se připojuje k tažnému vozidlu; žel. ch. vodního jeřábu pohyblivá součást vodního jeřábu vkládaná do otvoru lokomotivního zásobníku při nabírání vody; → zdrob. chobotek, chobůtek, -tku m. (6. mn. -tcích)