chomout, -u m. (6. j. -u, -ě) část postroje navlékaná na šiji zapřaženým tažným zvířatům: navléknout koni ch.; tvrdý límec mu seděl na krku jako ch.; přen. expr. (o něčem spoutávajícím, tíživém): starý úřední ch.; manželský ch.; ch. povinností, pověr; ♦ mít ch. být zbaven volného jednání; navléknout, utáhnout někomu ch. spoutat jeho volnost, zavázat ho k něj. tíživé povinnosti, podmanit si ho; navléknout na sebe ch.; ob. strkat hlavu do ch-u zavazovat se k něj. tíživé povinnosti; → zdrob. chomoutek, -tku m. (6. mn. -tcích); — chomout, -a m. ob. hanl. nadávka neobratnému, neotesanému, zvl. venkovskému člověku: selský ch.; → expr. zdrob. chomoutek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích)