choromyslný příd. stižený choromyslností, duševně chorý: ch. člověk; — zpodst. -myslný, -ého m.: ústav pro ch-é; → podst. -myslnost, -i ž. duševní choroba; *-myslněti ned. (3. mn. -ějí) stávat se choromyslným (Drda)