chovanec, -nce m. (chovanka, -y ž.) 1. poněk. zast. kdo je vychováván n. žije v něj. ústavě: ch. sirotčince; ch. učitelského ústavu žák; ch. taneční školy (Herrm.); synek paní Kateřiny a ch. staré Anči (Něm.) vychovanec 2. nář. dítě přijaté za vlastní: vzal si chlapce za vlastního čili za ch-e (Herb.); zast. práv. schovanec; → expr. zdrob. *chovaneček, -čka m. (Heyd.)