chrnět (*chrunět) ned. (3. mn. -í) ob. zhrub. spát: já se starám o tvé pohodlí a ty si chrníš!; tak už chrň a nemlať sebou!; chrunět až do poledne (Herrm.) ○ předp. na- se, pro- se, vy- se, zachruněti; → nás. chrnívati (o) bez předp.