chudý příd. (2. st. chudší) 1. nemající žádný majetek; nemajetný, chudobný, nuzný (op. bohatý, majetný); ch. pozemskými statky; ch-é vrstvy národa; ch. jako kostelní myš; Chudí lidé název povídky Boženy Němcové; blahoslavení chudí duchem (bibl.) prostí, věřící prostou vírou; žert. chystat se jako ch. král do boje pomalu, zdlouhavě se k něčemu připravovat 2. (nač, čím) mající, obsahující málo něčeho, zprav. hodnotného a potřebného (op. bohatý): půda ch-á na vápno; atmosféra ch-á na kyslík; strava ch-á tukem, bílkovinami; mléko je na železo velmi ch-é; kniha ch-á obsahem; ch-á půda, země hubená, neúrodná; ch-á tráva špatná, skrovná, řídká; ch-é obilí nevzrostlé, s malými a slabými klasy; ch. oděv chudobný, zcela prostý; chatrný; ch-á garderoba obsahující malý počet šatů n. prosté, chatrné šaty; ch-á kuchyně, snídaně nevydatná, skrovná; ch. program málo obsažný, nezábavný, nezajímavý; ch. projev bezobsažný, planý; ch. život nebohatý na zážitky, všední; ch-á náplň života nedostatečná; ch-á myšlenka neobsažná, planá, jalová; ch-á slovní zásoba obsahující málo slov, nedokonalá, neodstíněná, nepropracovaná, primitivní; tech. ch-á ruda obsahující poměrně málo kovu, pro který je těžena; ch. plyn málo výhřevný, obsahující menší množství spalitelných složek; v lid. kuch. názvu chudí rytíři jídlo různé úpravy, zprav. opékané žemle máčené v mléce n. podlouhlé buchty pečené z vařených brambor 3. nář. hubený: ch-é boky (Rais); ch. jak bič (Mart.): ch-é maso libové; zpodst. chudý, -ého m. chudý člověk: obecní ch-í; doktor ch-ch; přísl. chudě: žít, oblékat se ch., Šel malíř ch. do světa název básnické sbírky Jaroslav Seiferta; – ch. osvětlená ulice málo; moderní umění je v galerii ch. zastoupeno; přísl. chudo: na horách bylo ch.; v srdci bylo ch.; podst. chudost, -i ž.: ch. obleku; ch. ducha, literatury