chumel, ob. chuml, -mlu (†chomol) m. (6. j. -u) 1. chumáč, chuchvalec: ch. gázy; ch. štětinatého obočí; ch. pokrývek; ch. prachu; chomol hadů (Čech) klubko; přen. ch. výkřiků (Rais), chomol změteného hospodského ruchu (Staš.); ch. představ (Nový) 2. expr. shluk, tlačenice, hemžení; zmatek, výtržnost: ch. demonstrantů hlouček; ženské, chlapi, děti, všechno v jednom chumlu; – na ulici se strhl chuml; v tom chumlu dostal pár na záda; → zdrob. chumílek, -lku (6. mn. -lcích) (*chumlík, -u, Šlej.) m.