chvalitebný příd. 1. hodný chvály; chvalný: ch. zvyk, úmysl, skutek; ch-á vlastnost, přičinlivost; škol. ch. prospěch druhý stupeň v pětistupňové klasifikační stupnici †2. pochvalný: ch-é zmínky; ch-é svědectví (Čel.); — zpodst. chvalitebná, -é ž. škol. známka druhého stupně v pětistupňové klasifikační stupnici; → přísl. chvalitebně: provést něco ch.; dostat ch. chvalitebnou známku; – zast. zmínit se o někom ch.; → podst. *chvalitebnost, -i ž.: ch. snah