chvoj (nář. chvůj), -e ž., zř. m. 1. větve jehličnatých stromů (zprav. ulámané); chvojí: smrková, jedlová ch.; brána ověnčená chvojí; chvůj shořela (Něm.); zakryl listím a chvojem hrob její (Něm.) 2. zast. a nář. borovice; jehličnatý porost, les (zprav. borový): kryjí se (děti) tam za stromy a chvoje (Koll.); temno černé chvoje (Vrchl.): → zdrob. chvojka v. t.