chvost, -u m. (6. j. -u) ocas s delší srstí; rozčepýřený konec ocasu; ocas vůbec: veverka, liška s dlouhým chvostem; paví ch.; ch. bažanta; vztyčit ch.; vrtět chvostem; ch. (čertova) ocasu (Šmil.); přen. ch. komety; kniž. ch. kouře, jisker; polit. slang. (podle rus.) být na chvostu událostí, vývoje ap. ve vleku, živelně se mu poddávat; zdrob. chvostek v. t.: chvostík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. chvosteček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.