chytati ned. 1. k chytiti, chytnouti 1-3: ch. někoho za ruku; ch. míč; ch. lidi na ulici zastavovat a ptát se jich ap.; ch. dešťovou vodu do konve mít konev tak nastavenu, aby voda do ní tekla; – ch. ryby; kočka chytá myši; přen. rád chytá záludnými otázkami; hovor. ch. Prahu (Moskvu) vylaďovat na rozhlasovém přijímači pražskou (moskevskou) stanici; ch. nápěv snažit se správně přidat ke zpěvu; běžel, že sotva chytá dech ztěžka, zrychleně dýchá, nestačí dechem; – expr. ch. tramvaj těsně před odjezdem n. při rozjíždění dobíhat; ♦ ch. někoho za slovo využívat něčích výroků; nepřihlížet k celkovému smyslu řeči a využívat n. zneužívat jen jednotlivých slov; – ch. kavky (n. hejly) lákat hloupé, nezkušené lidi; ch. hejly lelkovat 2. k chytiti, chytnouti 5, 6; též chytati se k chytiti, chytnouti 7: nůž chytá rez rezaví; – barva špatně chytá; – chytá ho vztek; ten nápěv srdce chytá dojímá; – ob. někoho se chřipka nechytá; chytá se ho fantaz blouzní; slunce se ho chytá snadno, rychle se opaluje; ve vlhku se kůže chytá plíseň kůže plesniví 3. k chytiti, chytnouti 8: suché chrastí dobře chytá snadno začíná hořet; — chytati se ned. k chytiti se, chytnouti se 1: ch. se stolu; smál se, až se za břicho chytal popadal; ch. se za hlavu, ch. se stropu, zprav. přen. být velmi nad něčím rozčilen; ch. se karet, pití začínat karbanit, pít; ch. se světa začínat užívat světa; tonoucí se stébla chytá (pořek.) v nejvyšší nouzi je každá, i malá pomoc vítaná ○ předp. na-, na- se, po-, s-, vy-, z-; → nás. chytávati ○ předp. na-, po-, pod-, při-, při- se, s-, u- se, vy-, z-, za-, za- se