cibule, -e ž. (2. mn. -í) (z něm. driv. lat.) 1. rostlina pěstovaná pro podzemní zdužnatělou část; česnek cibule (bot.) 2. kulovitá zdužnatělá podzemní část česneku cibule, používaná pro výraznou chuť při přípravě pokrmů: nakrájená c.; vuřty s c-í; páchnout c-í; bot. zkrácená zdužnatělá osa jednoděložných rostlin obalená šupinatými zdužnatělými listy: c. hyacintu, tulipánu, lilie; zasazovat c. 3. mořská c. v. mořský a snědek 4. předmět cibulovitého tvaru, zejm. věžní báň: pozlacené c. pražských věží; kostelní c. 5. poněk. zast. expr. cibule, -í ž. pomn. baňaté kapesní hodinky; hodinky vůbec: starobylé niklové c.; → zdrob. cibulka v. t., cibulička v. t., expr. k 2 cibulenka, cibulinka, -y ž.