cikán

(zast. a nář. cigán), -a m. (cikánka, zast. a nář. cigánka, -y ž.) v etnografickém smyslu Cikán, Cik…

*cikánčí

příd. k cikánka: c. oči (Dyk)

cikáně

(*cikánče, zast. a nář. cigáně), -te s. cikánské dítě: kupa c-ňat; umouněné c.; expr. dítě vůbec: jd…

cikánit

ned. (3. mn. -í) ob. expr. 1. cikánit (se) vést život, jako dř. vedli cikáni; cikánovat (se), potlou…

cikánovat (se)

ned. ob. expr. cikánit (se), potloukat se, potulovat se: c. se po hostincích; cikánoval s houslemi o…

cikánský

(zast. a nář. cigánský) příd. k cikán (cigán): c. jazyk; c-á národnost; c. vůz, tábor; c-á kapela sk…

cikánství

, -í s. souhrn charakteristických vlastností cikánů: mít c. v krvi

cikánstvo

(zast. a nář. cigánstvo), -a s. *1. cikáni (jako celek): všechno c. hrálo 2. nář. cigánstvo lež, pod…

cikánština

, -y ž. 1. cikánský jazyk: c. patří k jazykům indoevropským *2. cikánství: mít v žilách trochu c-y

ocikánit

(nář. ocigánit) dok. obl. mor. expr. (koho, 4. p.) obelhat, podvést, oklamat, ošidit: o. muže (Něm.)…

*odcikánšťovací

příd. určený, sloužící k zbavování cikánských vlastností, cikánského rázu: je to vlastně slovenská š…

vycikánit

dok. nář. (co) cikáněním (ve význ. 2) získat, vymámit: v. krejcar (Mart.)

*zcikáněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se podobným cikánovi, cikánům: žasla, jak byl (synek) opálený, jak zcikáněl

zcikánit

(3. mn. -í) (nář. zcigánit) dok. ob. expr. k cikánit 2; zalhat 1: ani slovem nezcikánila