cink

, cinky citosl. označuje zvuk zvonku, peněz, kovu, nádobí, rozbitého skla ap.: sklo padalo cink, cin…

cink

I, -u m. cinkot: c. dukátů

cink

II, -u m. (z něm.) hud. starobylý dřevěný dechový nástroj: pískat na c. (Wint.)

cink

III, -u m. (z něm.) poněk. zast. ob. oční zákal: má c. na oku; dělá se mu c.; osleplý cinkem; přen.