cinkati ned. 1. vydávat jasné, zvonivé zvuky; zvonit: peníze cinkají o stůl; cinká mu při jízdě zvonek na kole; cinkající zvonce stád 2. (čím: oč, ~) vyluzovat jasné, zvonivé zvuky; zvonit: c. klíči; c. nádobím při mytí; c. lžícemi o talíř; cinkající stádo; přen. expr. c. slovy mluvit okázale, ale naplano *3. expr. (komu co) říkat bez obalu do očí; (komu) nadávat, spílat: cinkal jim pernou pravdu (Staš.); – žena mu cinká ○ předp. od-, roz- se, vy-, za-; → nás. cinkávati ○ předp. v. cinkati, dále po-; — dok. cinknouti