civěti ned. (3. mn. -ějí, -í, záp. rozk. necivěj, neciv, přech. přít. -ěje, -ě) 1. (~; kam; na co, na koho) ob. expr. strnule, vyjeveně n. netečně, tupě se dívat; zírat, zevlovat: c. tupě do prázdna; proč na nás tak civíte?; přen. okna tupě civěla na ulici 2. (kde) prodlévat n. čekat někde, zprav, zbytečně, mařit čas; trčet, okounět, lelkovat: kde zas civíš?; nechal mě tam hodinu c. ○ předp. pro-, za-; → nás. civívati (o) bez předp.