civilní příd. (z lat.) 1. občanský, a to nevojenský; neuniformovaný (op. vojenský): c. obyvatelstvo; c. obrana; c. i vojenští brigádníci; c. šaty, c. policista, stráž; c. hra bez kostýmů 2. občanský, a to necírkevní (op. církevní): c. sňatek 3. týkající se úpravy občanskoprávních vztahů; občanský (práv.) (op. trestní): c. právo; c. proces; práv. (lidový) c. soud provádějící řízení ve věcech občanskoprávních; c. lista (dř.) peníze poskytované státem hlavě státu na osobní výdaje a reprezentaci 4. veř. spr. c. technik, geometr, inženýr (dř.) soukromá osoba státem oprávněná k určitým odborným úkonům 5. poněk. kniž. prostý, nestrojený, neokázalý, neobřadný, střízlivý, věcný: c. tón, projev; c. vztah; c. chování; c. výjev; c. film, hra, umění zaměřené k střízlivosti, věcnosti, nepatetičnosti; → přísl. k 1, 2, 5 civilně: c. oblečený; – dát se c. oddat; – vypadat, mluvit c.; → podst. k 1, 5 civilnost, -i ž.: převychovat německý národ k c-i; – c. přednesu, hereckého projevu