couvati (zast. a nář. coufati) ned. (1. j. -ám, *-u) 1. pohybovat se nazad; (s čím) pohybovat něčím nazad; (před kým) ustupovat: c. ze dveří; nenápadně c.; vůz couvá; tíž bylo c. nežli jít kupředu; c. s autem, se skříní; – c. před nepřítelem 2. dělat ústupky; váhat; (před čím) upouštět pro něco od něj. rozhodnutí (úmyslu, přesvědčení); ustupovat: není z těch, kdo couvají; – c. před těžkostmi, překážkami ○ předp. vy-; — dok. couvnouti