crčeti (3. mn. -í) (*crcati) ned. 1. téci tenkými praménky, slabým proudem: crčelo se střech; pot crčí s čela, krev z rány; slzy jako hrách z očí crčely (Zápot.); déšť crcal na dlažbu (Wint.) 2. vydávat při tečení zvláštní zvuk: potůček crčí; crčení vodovodu; přen. crcají a chřestí mince (Wint.) 3. vydávat zvuky znějící jako crk; cvrčet, crkat: cvrčci, kobylky crčí; kanárek crčel v okně (V. Mrš.) ○ předp. za-; → nás. crčívati (o) bez předp.