cvičení, -í s. 1. soubor výkonů směřujících k utužení zdraví, k získání jistých dovedností n. k zdokonalení v jistém oboru: ranní tělesné c.; prostná c.; c. na nářadí, v družstvech; povinné, nepovinné, volné c.; c. ve zbrani; poplachové c. 2. úkol určený k upevnění znalostí, k získání urč. dovedností, návyků ap.: domácí c. z počtů; písemné, slohové, mluvní c. 3. podnik zvl. něj. tělovýchovné organizace, na němž se veřejně předvádějí výsledky výcviku: veřejné c. naší jednoty; spartakiádní c.; → expr. zdrob. cvičeníčko, -a s. (mn. 2. -ček, 6. -ách); — v. též cvičiti