cvičiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho v čem; co) vést k získání jistých dovedností n. k zdokonalení v jistém oboru častým opakováním: c. nováčky ve zbrani; c. zvíře v rozmanitých kouscích; c. koně; c. paměť opakováním zdokonalovat; zabývat se cvičením paměti, vytrvalosti; tak vtipně odpovídala, jako by na vysokých školách cvičena byla (Něm.) (zast.) vychovávána, vzdělávána; cvičený zpěvák školený; cvičený hlas pěstěný, pěstovaný 2. (co; co s kým) stálým opravováním něčeho záměrně opakovaného usilovat o dokonalý výkon; uvědoměle vést k získání správných návyků; nacvičovat, učit (čemu): c. stupnice na klavíru; c. se zpěváky nový chorál, s žáky násobilku, rozbor větný 3. (~, co) provádět tělesné cviky: denně c.; c. na spartakiádě; c. na hrazdě; cvičící člen; c. prostná; c. ranní čtvrthodinku; — cvičiti se ned. (v čem) stálým opravováním něčeho záměrně opakovaného usilovat o své zdokonalení v něj. výkonu, o získání správných návyků; zdokonalovat se, učit se (čemu): c. se ve slohu, ve hře na housle; c. se v naukách (kniž.) vzdělávat se; c. se v trpělivosti ○ předp. do-, na-, na- se, od-, po-, po- se, pro-, pře-, před-, roz- se, vy-, vy- se, za-, za- si; → nás. cvičívati, cvičívati se (o) bez předp.