cvrnk, crnk (*crňk) citosl. označuje zvonivý náraz n. zvonivý praskot (zvl. při rozbití skla); cink: cvrnk! narazily o sebe sklenky; v tom crnk! crnk! — ostruhy (Jir.); ale vtom crňk! rozskočilo se okno v kusy (Erb.)