nedůvtipný, nedovtipný příd. 1. neumějící se dovtípit, nemající důvtip; těžkopádný, nechápavý: n. mladík 2. jen nedůvtipný neobsahující důvtip: n-á hádanka; → přísl. nedůvtipně, nedovtipně: n. se ptát; – n. řešit problém; → podst. nedůvtipnost, nedovtipnost, -i ž.