dálný příd. kniž. (2. st. *dálnější) 1. jsoucí ve velké vzdálenosti místní, řidč. časové; daleký, vzdálený, odlehlý (op. blízký): d-é kraje; vzpomínat na d-ou vlast; D. východ východoasijské země, Daleký východ; zeměp. nejvýchodnější části SSSR; – d-á budoucnost; d-é cíle 2. řidč. do dálky se prostírající, do dálky sahající; daleký, širý, rozlehlý, rozsáhlý: d-á rovina (Rais); d-á plavba; — zpodst. *dálno, -a s. (Rais); → přísl. *dálně