dáma, -y ž. (2. mn. dam, dám) (z fr.) 1. pův. žena z vrstev šlechtických, pak z tzv. lepších vrstev (měšťanských), odlišující se chováním, oblekem atd.; hodnotící označení ženy vynikající po stránce mravní i rozumové; dnes řidč. zdvořilé označení ženy vůbec: dvorní d.; vznešená, důstojná d.; pražské dámy; d. z lepší společnosti; stará d.; dámy a pánové! (dř. řečnické oslovení); stala se z ní d.; hraje si na dámu; iron. velká d.; hovor. jeho d. společnice v tanci, zábavě ap.; d. jeho srdce vyvolená; ta dáma už čeká dlouho ap. (o zákaznici); euf. d. s kaméliemi nevěstka, kurtizána 2. (2. mn. jen dám) hra s černými a bílými kameny (na šachovnici); kámen v určitém postavení při této hře: hrát dámu; – mít několik dám 3. figura s největším právem pohybu v šachové hře; královna: táhl dámou 4. karta předcházející v pořadí karetních hodností před králem; svršek: piková d.; srdcová d. †5. jedna z kuželek v křížovém postavení; → zdrob. dámička v. t.