dáviti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co) svíráním hrdla někomu bránit ve volném dýchání a tím ho zprav. zbavovat života; rdousit, škrtit: (Bognar) ji dávil, až černala (Wint.); d. koťata; d. vše živé, drak dávil dobytek; pes dáví zvěř; drobná dravá zvěř dáví svou kořist; přen. žal jej dávil na prsou; nemoc dáví své oběti vraždí, ničí; nepřítel dávil porobený lid hubil, utlačoval; d. svobodu, talenty potlačovat 2. (~; co) vyvrhovat jícnem a ústy (obsah žaludku); zvracet, vrhnout: celou noc dávila; d. krev; — dáviti se ned. 1. (~; čím) nemoci dýchat pro něj. překážku v krku; dusit se: d. se kůstkou, kašlem 2. zast. a nář. zvracet, vrhnout ○ předp. po-, u-, u- se, vy-, za-, za- se