dávný (†dávní) příd. 1. v daleké minulosti existující, z daleké minulosti pocházející ap., bývalý, někdejší, starodávný, starobylý, starý: d-á božstva; privilegia od d-ch králů nadaná (Jir.), nejdávnější počátky; d-é obyčeje; natrhal jsem tě na d-é mohyle (Erb.); dávní zvyk (Tyl) 2. časově velmi vzdálený (do minulosti); dávno minulý: před d-mi časy; d. středověk; není d-á doba, kdy...; pověsti d-ch let (Jir.) 3. z minulé doby dlouho, až dosud trvající; dlouholetý, starý: d-é přátelství; d. sen; d. zvyk poutal ji (babičku) k malé chaloupce a k dobrým přátelům (Něm.): — zpodst. *dávno, -a s. bás. dávno minulá doba: v mlhách dávna (J. Čap.); zvonice dávna; jinak jen v řídkých zast. předložkových spoj. před dávnem, za dávna; v. též odedávna; → přísl. dávno v. t.; → podst. dávnost v. t.