díra (nespis., často expr. ďoura), -y ž. (2. mn. děr) 1. místo něj. předmětu, z něhož byla samovolně n. vědomým zásahem odstraněna příslušná hmota, porušena její celistvost; otvor; vyhloubenina: d. na punčoše, v podrážce, (na rukávě) na lokti, v látce; zašít díru; d. v plotě, ve kmeni stromu; d. v zemi jáma; zasypat díru; ♦ (expr.) látat díru dírou chybu napravovat zase chybou; udělat díru do světa vykonat něco neočekávaného, neobvyklého; mít velký úspěch, prorazit; být samá d. otrhaný; hledat, kde nechal tesař díru hledat dveře, hledět utéci odněkud; zalézt do díry, přen. zhrub. (před někým) bojácně ustoupit; zacpat díru, přen. zaplatit jeden z naléhavých dluhů; les. mrazová d. kotlina, kde se udržuje chladný vzduch 2. zhrub. řitní otvor, zadnice 3. prázdné místo; mezera: ob. expr. mít díru v paměti, ve vědomostech; mysl. díry mezery v řadě honců a střelců, zprav. při kruhové leči; slang. (při hře v kuželky) hod, při němž koule proletí kuželkami, ale žádnou neporazí 4. doupě zvěře: krtčí d.; liščí d.; myší d., přen. soutěska, úzký průchod mezi skalami n. mezi domy; ♦ žít jako sysel v díře samotářsky; kdo v té díře (čast. jámě) sedá (bývá), jiného tam hledá (pořek.) o jiném soudíme podle sebe 5. hanl. nevzhledné, neútulné, tmavé, ponuré místo, prostředí: bydlet ve sklepní díře; loupežnická d. (Něm.) pelech; venkovská d. zapadlá vesnice, odlehlé městečko, ♦ zhrub. strčit někoho do díry zavřít do vězení; → dírka, dírčička, dírečka v. t.