díti ned. i dok. (1. j. dím, 3. mn. dějí, min. děl) kniž. a zast. (co) říkat, říci, povídat, povědět, pravit: dím já tobě...; pověst dí, že...; měl nápady chlapecké, ať nedím uličnické (Jir.) dokonce, skoro; ba co dím dokonce ○ předp. přezdíti