dýmka, -y ž. (2. mn. -mek) náčiní ke kouření, hlavně tabáku, fajfka: dřevěná, hliněná, porcelánová, sádrová d.; krátká, dlouhá d.; vodní d.; kouřit dýmku, z dýmky; d. míru dýmka, z níž kouří Indiáni na znamení míru; kouřit, vykouřit dýmku míru, přen. dohodovat, dohodnout se v dobrém, usmiřovat, usmířit se; → expr. zdrob. dýmčice v. t.: dýmčička, dýmečka (*dýmička), -y ž.