dýmati ned. (1. j. -ám) (~; z čeho; co; čím) 1. vydávat, vypouštět dým, kouř n. páru; kouřit, čoudit: lokomotiva dýmala naplno; dýmající komíny, milíře, haldy; zapálil si doutník a dýmal; d. z dýmky, z čibuku; rybník dýmal oblaka páry; les dýmal mlhou 2. foukat, dmýchat: d. kovářským měchem ○ předp. na-, na- se, po-, roz-, z-, za-; → nás. dýmávati ○ předp. roz-; — dok. dýmnouti