dědic (zast. a nář. dědič), -e m. (5. j. -i, 1. mn. -i, -ové) (dědička, -y ž.) osoba, kt. dědí, kt. má právo dědit: d. velkého jmění; d. a nástupce; jediný d.; ustanovit (v závěti) někoho d-em; d. trůnu následník; (Emil bude) pánovým d-čem (Něm.); bez d-če (je) český ještě stolec (Mácha); zast. svatý Václav, d. české země patron; přen. d. jména syn; kniž. d. snah, tužeb, díla pokračovatel; d-ové lidových tradic; práv. univerzální, zákonný d.; nepominutelný d.