dějepis, -u m. (6. j. -e, -u) 1. vypsání, vylíčení významných minulých událostí, dějů, popis vývoje něj. společenského celku n. něj. kulturní činnosti; dějiny, historie: d. lidstva, českého národa, města Prahy, Itálie; biblický d. 2. věda zabývající se dějinami; vyučovací předmět tohoto oboru: všeobecný, literární d.; věnovat se d-u; učit se d-u; otevřít d. učebnici tohoto předmětu; dějepisný příd. historický: d-á práce, věda, památka; d. spisovatel; d. pramen; d. kabinet s pomůckami pro vyučování dějepisu; → přísl. dějepisně: d. zajímavé město