děkovati ned. 1. (zač; komu, čemu; komu, čemu zač, †z čeho; ~) vzdávat, projevovat někomu díky za něco, vyslovovat díky: d. za dárek, za pomoc, za slavné uvítání; d. pracovníkům, skupině gratulantů; d. rodičům za vychování; všichni mu z vysvobození svého děkovali (Erb.); d. na pozdrav 2. (komu, čemu zač; komu, čemu †čeho, †co, *čím) být někomu, něčemu za něco zavázán, vděčen; vděčně uznávat někoho, něco za původ něčeho: d. za své úspěchy píli a vytrvalosti; literatura děkovala činnosti Kobrově hojnějšího obohacení (Ner.), Osiridovi děkovali révu a obilí (Zey.); d. lékaři svým životem (Maj.); ♦ má mu co (zač) d., že... je mu povinen, zavázán vděčností, že...; za to máme co d. jemu, iron. on je tím vinen, způsobil to 3. děkovati, zast. děkovati se (zač; ~) s díky, s poděkováním něco odmítat: salát si vezmu, ale za kompot děkuji; děkuji, nepůjdu; sousedka se děkovala, že dál nepůjde (Tyl); ob. expr. dvacet dní prospat, pěkně děkuju!; pěkná věc, děkuju, nechci!; — děkovati se ned. (komu; komu zač) (při veřejném vystoupení) projevovat gestem, zprav. ukláněním, dík za uznání: jít se d. obecenstvu; d. se posluchačům za potlesk; virtuos se nestačil d. ○ předp. na- se, po-, po- se; → nás. děkovávati (o) bez předp.