dělník, -a m. (6. mn. -cích) (dělnice, -e ž.) 1. člověk fyzicky pracující ve výrobě; (v social. společnosti) příslušník vládnoucí pracující třídy, která vlastní výrobní prostředky; (v kapit. společnosti) příslušník třídy nevlastnící výrobní prostředky, který prodává námezdně svoji pracovní sílu a je vykořisťován vládnoucí třídou: d-i továren a závodů; průmysloví, domáčtí d-i; zemědělský d.; svazek d-ů a rolníků; produktivita d-a; námezdní, sezónní d-i; bibl. hoden jest d. mzdy své 2. pracovník vůbec, zvl. dobrý, poctivý: d. slova, vědy; zool. d. u termitů; včela dělnice; expr. zdrob. dělníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (*dělnička, -y ž.): drobní d-ové; včeličky d-čky (Hol.)